Jaké reformy a proč? (33) Elegantní teorie 13

8. březen 2014 | 08.00 |

V tomto posledním pokračování série o teoretických základech přístupu k vytvoření konceptu komplexních reforem podporujících přirozené směřování vývoje k ekonomice založené na produktivních službách si odpovíme mj. i na otázku "Kde na to vzít?", resp. Názorně si ukážeme, kde vznikají efekty reforem, které navrhuji.

Systémy sociálního investování a sociálního pojištění obsahují přímou i nepřímou roli státu, v rámci přímé role státu alokační i redistribuční funkci státu, v rámci alokační role státu pak reagují jak na existenci nedělitelných statků a pozitivních externalit, tak i poručnických statků. Pro pochopení toho, jak se jednotlivé aspekty role státu v této oblasti vzájemně doplňují, je důležité se připomenout, co to nedělitelné a poručnické statky jsou, dále pak v čem spočívá alokační a redistribuční role státu. Zde zdůrazníme jen následující:

- S alokační funkcí při podpoře nedělitelných statků se v oblasti systémů sociálního investování a sociálního pojištění setkáváme zejména v souvislosti s financování nižších stupňů vzdělání. Vzdělání je smíšený statkem, který obsahuje významné prvky statku nedělitelného a má pozitivní externality. Pokud má někdo základní či střední vzdělání, má z toho prospěch i jeho okolí.

- Základní vzdělání je současně statkem, který má pro každého potenciálního nabyvatele tak nesporný význam, že jeho nabývání upravuje stát zákonem jako povinnost (vztahující se k rodičům dítěte) a podporuje jej financováním z veřejných zdrojů, tj. stát zde plní alokační funkci vůči vzdělání jako poručnickému statku.

- Často přehlíženou, ale velmi významnou skutečností je, že i v oblasti systémů sociálního pojištění se podstatným způsobem uplatňuje alokační (nikoli jen redistribuční) funkce státu. Pojištění (penzijní, nemocenské, zdravotní, pro případ nezaměstnanosti) je také statek, jehož spotřeba je upravena zákonem. Stát zákonem určuje, že si každý tyto statky typu pojištění povinně pořizuje. V tomto smyslu jsou tyto statky poručnickými, přičemž se každý na jejich financování individuálně podstatným způsobem podílí.

- Uvnitř jednotlivých systémů sociálního pojištění pak existuje významná míra redistribuce, nejvyšší v případě financování zdravotní péče.

Přímá alokační a redistribuční funkce státu pak může být kombinována s nepřímou funkcí státu, tj. podporou působení trhu a odstraňováním jeho nedokonalostí (zejména v oblasti pojišťovacích a kapitálových trhů). Přesné identifikování (rozlišení a pojmenování) jednotlivých funkcí státu a hledání způsobu jejich optimálního kombinování v konkrétně daných společenských podmínkách je základním předpokladem úspěšnosti reforem v této oblasti.

K dalším sociálně ekonomickým systémům tohoto typu patří (alespoň zčásti):

- Kultura.

- Bytová politika.

- Péče o rodinu.

- Aktivní politika zaměstnanosti.

- Řešení problematiky sociálního ohrožení či sociálního vyloučení z hlediska příjmově, etnicky či jinak definovaných skupin obyvatelstva.

- Apod.

Výše uvedené systémy nazýváme sociálně ekonomickými, protože mají jak významné sociální stránky, tak hrají důležitou roli i v ekonomickém vývoji, a to nejen na straně vstupů, ale i výstupů (toho, co je výsledkem - pozitivním, příp. i negativním) jejich reálného fungování v rámci celospolečenského vývoje.

Reforma financování investic do vrcholových forem vzdělání (vysokoškolského a celoživotního) je tedy klíčem k reformě všech sociálně investičních a sociálně pojišťovacích subsystémů veřejných financí. Řešení tedy není ve vnucených parametrických změnách, kterými je paušálně prodlužováno období, dokdy musí člověk pracovat, pokud nechce mít velmi nízké příjmy z veřejného penzijního systému, ale ve vytvoření podmínek, dokdy chce být produktivně činný (těší ho to, dává to smysl jeho životu, udržuje ho to v kondici fyzické a psychické) a dokdy může být produktivně činný. Zde jsou obrovské rezervy. Např. zaměstnanost věkové kohorty od 55 do 65 let v zemích EU se pohybuje od 22 do 68 % (!), tj. více než trojnásobný rozdíl.

Toto je cesta k reformě systémů sociálního pojištění a sociálního investování s veřejnou podporou (v případě systému vzdělání a systému zdravotní péče současně i ekonomicky produktivních) systémů, která by nejen "nebolela", ale naopak byla pro člověka, napomáhala mu intenzivněji naplnit bohatství jeho života a prodloužit mu jeho plnohodnotný život. Tyto změny jsou nejen možné, ale odpovídají obsahu a charakteru vzniku vzdělanostní společnosti.

Lze třeba realizovat reformu financování systému zdravotní péče tak, aby byl orientován nikoli na nominální délku života, ale na reálnou délku života, tj. na prodloužení horizontu produktivního uplatnění člověka? Ano, znamená to mj. přesun služeb poskytovaných systémem zdravotní péče do oblasti monitorování zdravotní situace a prevence. Příslušnou zainteresovanost lze vytvořit propojením systémů financování vzdělání, péče o zdraví a penzijního systému. A to – jak jsme již ukázali – prostřednictvím zprostředkovaného využití principu přenesené ceny.

Realizace souběžné (komplexní) reformy financování základních sociálních subsystémů (vzdělání, péče o zdraví, penzijního pojištění) a v návaznosti na to i v rámci možností navazujících sociálních subsystémů (financování bydlení, rodinnou politiku, politiku zaměstnanosti apod.) tedy znamená:

- Vzájemné propojení reformy těch systémů sociálního pojištění a sociálního investování, které fungují s veřejnou podporou.

- Místo centrálního přerozdělování jsou využívány nové produkty kapitálového a pojišťovacího trhu, které vytvářejí potřebnou zainteresovanost, generují inovace a eliminují majetkové bariéry v oblasti nabývání, uchování a uplatnění schopností; při využití těchto produktů hraje nezastupitelnou roli stát.

- To mj. umožní dosáhnout rovnováhy penzijního systému prohloubením solidarity mezi těmi, co mohou a chtějí pracovat i ve vyšším či vysokém věku, a těmi, které z různých důvodů (např. nedostatečné přípravy vzdělávacím a rekvalifikačním systémem, zdravotních problémů, neperspektivní profesní trajektorie apod.) profesní trhy vyřazují z možnosti produktivní činnosti.

Vlastní řešení si pak lze představit tak, že po dosažení určitého věku (40 - 50 let) a po splnění určitých kvalifikačních požadavků (které mohou být formulovány poměrně přesně a jejichž splnění může mít složku formální i testovatelnou) by člověk mohl dobrovolně volit zařazení do progresivní, resp. aktivní součásti systému veřejného penzijního pojištění spojeného se systémem zdravotní péče zaměřené na prodloužení produktivního života a systémem celoživotního vzdělávání. Mohlo by se např. jednat o následující předpoklady - dosažené vzdělání, dosahovaný příjem.

Současné systémy (zdravotnictví, penzijní systém apod.) možnost svobodné volby v dostatečné míře neumožňují. To mj. vede k demotivaci osob přispívajících do těchto systémů a je jednou (zdůrazněme, že nikoliv však jedinou) příčinou deficitů těchto systémů. Pokud stát vytvoří podmínky, pro komplexní reformu těchto systémů, tj. pokud půjde cestou rozvoje nepřímé role, lze se domnívat, že daná reforma bude mít pozitivní vliv na fungování celého tržního mechanismu. Pravděpodobně dojde např. k rozšíření subjektů na strany nabídky i poptávky, a to jak na trhu statků, tak na trhu výrobních faktorů. Dané rozšíření povede k větší konkurenci, větší možnosti výběru apod. Ekonomicky řečeno – lze předpokládat, že se zvýší jak přebytek spotřebitele, tak přebytek výrobce.

O oblasti efektů, které vzniknou odstraněním nedokonalostí kapitálového trhu při komplexní reformě systémů sociálního investování a sociálního pojištění, si můžeme udělat představu prostřednictvím následujícího grafu:

První skupinu spotřebitelů tvoří ti, kteří si nabýváním lidského kapitálu formou vzdělání zvyšují míru výnosnosti svých investičních příležitostí. Druhou skupinu tvoří ti, jejichž příjmy jsou podstatnou měrou závislé na výnosu z investičních prostředků, které nastřádali během svého života, přičemž sami si již formou vzdělání nedokážou zvyšovat míru výnosnosti investičních prostředků.

Posun křivky D1(mezního výnosu z realizace vlastních investičních příležitostí první skupiny spotřebitelů) do polohy D1´ vede ke zvýšení příjmů i druhé skupiny spotřebitelů, současně se zvětšuje oblast paretovského zlepšení.

Zvýšení mezního výnosu z realizace vlastních investičních příležitostí první slupiny (modrá plocha a část červené plochy) je finanční zdroj, jehož příjemci jsou nabyvatelé produktivních služeb (první skupina spotřebitelů), tak i ti, kteří produktivní služby poskytli, příp. zprostředkovatelé příslušných finančních produktů. Obrázek mj. ukazuje, že samotné reformy jsou zdrojem finančních prostředků. Nepotřebují zdroje zvenčí, čímž odpadá otázka, "Kde na to vzít?".

Všimněme si, jak se původně malá oblast paretovských zlepšení, které vznikly v důsledku působení kapitálového trhu (fialový trojúhelníček), zvětšila v důsledku působení produktivních služeb (modrá a růžová část).

Tím končím sérii "Elegantní teorie". V příští části se budu věnovat rozboru námitek, které jsem v průběhu jejího publikování obdržel.

(Pokračování)

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: Jaké reformy a proč? (33) Elegantní teorie 13 ondrey 08. 03. 2014 - 23:40