Jaké reformy a proč (19) Aktuálně

21. únor 2014 | 08.19 |

Včera jsem reagoval na komentrář Karla Procházky ze Žižkova (jak se na Facebooku jeho autor označuje), viz:

http://radimvalencik.pise.cz/1084-jake-reformy-a-proc-18-o-roli-kontaktu.html

Pokud velmi zjednodušeně shrnu jeho hlavní námitku vůči tomu, co navrhuji, pak ji lze formulovat takto: Ekonomika založená na podstatně zvýšené roli produktivních služeb je nereálná, protože role společenských kontaktů, které vytvářejí nerovnost příležitostí (a vrhají ty méně šťastné do stavu diskriminace), neumožňuje, aby člověku (který je v situaci znevýhodněné tím, že příslušné kontakty nemá) využití produktivních služeb (spojených s nabýváním, uchováním a uplatněním lidského kapitálu) přineslo možnost lepšího uplatnění.

Takto fatálně to nevidím, a to přesto, že podle mého názoru je současná společnost ovládána mnohem agresivnější formou společenských kontaktů, než jaké si K. Procházka dokáže představit. Tento typ společenských kontaktů (označuji je za struktury založené na vzájemném krytí porušování obecně přijatých zásad) jsem již vícekrát popsal v konkrétních kontextech (mj. i ve včerejším dílu seriálu). Proto jen připomenu některé pasáže z toho, co jsem napsal (jako shrnutí předcházejících dílů) ve 100. dílu seriálu "Superaféra", který jsem věnoval mapování těchto struktur v kontextu aktuálního dění. Červeně vyznačuji to nejdůležitější v návaznosti na výtky ze strany K. Procházky:

Ad 2. Připomenutí základních teoretických východisek

Koncept, ze kterého vychází analýza a komentování událostí, se opírá o vymezení toho, co jsou struktury založené na vzájemném krytí porušování obecně přijatých zásad, jak tyto struktury vznikly a vyvinuly se v globálně provázaný systém, jak si podřídily zpravodajské služby (formou privatizace jejich enkláv), jak penetrovaly institucionální systémy jednotlivých zemí a jaké mají lokální modifikace. Pro fungování těchto struktur jsou mimořádně významná jádra vyjednávání vlivu, přičemž k vyjednávání vlivu dochází v rámci určitého globálně sdíleného základního ideového paradigmatu. To je založeno na následujícím:

- Prosazování silových řešení doslova "za každou cenu".

- Pěstování obrazu nepřítele a výroba reálného nepřítele (právě uplatňováním silových řešení).

- Používání dvojího metru k demonstrování moci a možnosti využívat in-side informace při ovlivňování chování osob.

- Kontrola chování osob v oblasti politické reprezentace vlastní země i ostatních zemí (jejich monitorování, výroba kompromitujících materiálů, vydírání, protěžování i "měkké" řízení formou poskytování in-side informací, přičemž to poslední je bezprostředně spojeno s prosazením silového řešení za každou cenu).

Právě takovéto základní ideové paradigma totiž umožňuje efektivně zastírat a překrývat činnost struktur založených na vzájemném krytí porušování obecně přijatých zásad působících v globálním i lokálním měřítku, viz např.:

http://radimvalencik.pise.cz/295-70-4-thbu-o-co-se-oprit.html

http://radimvalencik.pise.cz/311-70-4-3-hra-odkud-kam-jdu-a-kam-se-snazim-dojit.html

http://radimvalencik.pise.cz/318-71-1-hra-co-prinesl-1-6-2013.html

Pokud chceme v našem světě změnit něco k lepšímu (a je nejvyšší čas, protože teď už začíná jít o přežití), pak je především nutné zformulovat a rozšířit do všeobecného povědomí jasnou a nosnou alternativu ke stávajícímu globálně sdílenému paradigmatu. Platí totiž následující:

- Bez omezení vlivu struktur založených na vzájemném krytí porušování obecně přijatých zásad (které se naven projevují jako různá kořistnická lobby, klientelistické sítě, mafie působící v různých složkách státu apod.) se nepodaří řešit žádný významný úkol podmiňující pozitivní vývoj, nepodaří řešit žádný problém, v důsledku kterého vznikají civilizační rizika.

- Bez alternativy ke stávajícímu globálně sdílenému paradigmatu se nepodaří omezit vliv struktur založených na vzájemném krytí, proto ty mají obrovskou regenerační schopnost.

V současné době je stávající globální sdílené základní ideové paradigma v krizi a tudíž změna je možná.Klíčovou úlohu (a to v pravém smyslu slova - úlohu klíče k řešení současných problémů) hraje právě a zejména zformulování a rozšíření do všeobecného povědomí jasné a nosné alternativu ke stávajícímu globálně sdílenému paradigmatu. Kdo si nezapne dobře první knoflík, ten se už dobře neobleče; kdo se pouští do řešení dílčích problémů, aniž by si vyjasnil jejich obecný základ, ten na neřešení těchto problémů v obecné rovině bude narážet na každém kroku, narážet slepě a to ho bude odsuzovat k bezzásadovosti, příštipkaření, k tomu, aby se stal figurkou se kterou se manipuluje, aby byl vtažen do her, kterým nerozumí.

Ad 3. Zdůvodnění možnosti a současně i nutnosti ekonomického vývoje, který by byl exponenciálně dynamický a současně trvale udržitelný

Jednou z cest, jak porozumět tomu, na čem je založeno nové základní ideové paradigma, je odpověď na otázku, jak může být ekonomický růst (a obecně i společenský vývoj jako takový) velmi dynamický (dokonce exponenciálně dynamický) a současně trvale udržitelný (dlouhodobě neomezený). Běžnému vědomí (tomu, které se omezuje setrvačným viděním světa, které není dostatečně znalé toho, jak se historicky vyvíjely vize pozitivní vývoje společnosti, které není schopno nadhledu i určité fantazie) se zdá být požadavek exponenciálně dynamického růstu a současně trvalé udržitelnosti nespojitelný. Pro běžné vědomí něco takového není prostě možné. Ale ono to možné je. Svět je ve své podstatě neomezený i nevyčerpatelný a právě tak jsou neomezené i nevyčerpatelné naše možnosti jej poznávat a ovládat prostředí ve kterém žijeme, rozšiřovat si okruh našeho vlivu a vyvíjet se v tomto světě.

Představa o možnosti vzájemně spojit exponenciální ekonomický růst s trvalou udržitelností je v dnešním světě naprosto zásadní. Bez této představy totiž budou vítězit:

- Buď globální konfrontační vize boje o přežití v rámci světa omezených zdrojů a tudíž pohodově přežívat stávající globálně sdílené základní ideové paradigma, které je na této konfrontační vizi založeno.

- Nebo romanticko-revolučnímu snění o blížící se katastrofě, po překonání které dojde k podřízení všech lidí řízené redistribuci omezených zdrojů. 

K tomu poznámka: K první představě se dnes hlásí spíše ti, co se považují za pravici, k tomu druhému pak ti, co se považují za levici. Hrůzné je jedno i druhé. Iluze možnosti "humanitárního přerozdělování" jako způsobu řešení problémů vede až k realitě "humanitárního bombardování", při kterém už naší civilizaci zvoní hrana.

K vytvoření představy o tom, jak lze spojit exponenciálně dynamický růst s trvalou udržitelností jsem vyvinul následující schéma, které je záměrně maximálně zjednodušené, aby bylo co nejsrozumitelnější:

Modrá plocha představuje celoživotní příjem člověka, který odpovídá tomu, co vyprodukoval:

- Tmavomodrá ve stávajícím typu ekonomického růstu.

- Světlemodrá (jejíž obsah je na obrázku dvojnásobný) ekonomickému růstu v podmínkách, kdy se nejvýznamnější složkou ekonomiky stanou odvětví produktivních služeb, tj. odvětví spojená s nabývání, uplatňováním a uchováním lidského kapitálu (zejména vzdělání, péče o zdraví, ale kromě toho i vytváření absolventských sítí univerzit, péče o rodinu, relaxační a rekreační odvětví, kultura apod.)

V ekonomice založené na produktivních službách je exponenciálně dynamický a současně trvale udržitelný růst naprosto reálný. Je to navíc růst, který nejenže nezatěžuje životní prostředí, ale naopak vede k odstraňování škod, které na něm byly napáchány. Je to dáno tím, že produkce lidských schopností znamená zejména zvyšování inovačních schopností člověka, tj. jeho schopnosti vytvářet vyšší užitky při radikálně se snižujícím množství přírodních vstupů.

Ad 4. Reformy, o které dnes jde

Přejít od stávající ekonomiky k ekonomice produktivních služeb (která bývá nazývána nepřesně vzdělanostní ekonomikou, znalostní ekopnomikou apod.) je poměrně "snadné". "Stačí", aby se ekonomické efekty, které vznikají ve směrech uvedených na obrázku, vracely těm ekonomickým subjektům, které se o ně zasloužily. Tj. jak konkrétním lidem, tak i subjektům, které poskytují produktivní služby. (Slova "snadné" a "stačí" jsem dal záměrně do uvozovek, protože to je právě to nejsložitější.) Jinými slovy jde o to, aby ten, kdo např. poskytuje kvalitní vzdělávací služby vedoucí k vyššímu příjmu těch, kterým je poskytuje, z toho měl zdroj příjmů, podobně jako ten, kdo jeho služby využívá. A podobě v ostatních případech poskytování služeb spojených s výchovou dětí, omezováním nemocnosti apod. Pokud totiž takovou zpětnou vazbu nedokážeme vytvořit, nedokážeme novou ekonomiku, ekonomiku produktivní spotřeby odstartovat. Z vytvořených zdrojů totiž budou mít užitek ti, co vznik nové ekonomiky blokují, zatímco ti, kteří by byli sto novou ekonomiku prosadit, budou blokováni nedostatkem zdrojů pro svůj rozvoj.

K prosazení nové ekonomiky je nutný komplex vzájemně provázaných reforem v odvětvích sociálního investování a sociálního pojištění (zejména vzdělání, péče o zdraví a penzijního pojištění).

Zdroj: http://radimvalencik.pise.cz/617-71-112-hra-co-prinesl-20-9-13-superafera-100.html

K tomu v aktuálním kontextu:

To, jak funguje to, co nazývám globálně sdílené základní ideového paradigma, vidíme např. i na současném dění na Ukrajině. Ti, co rozkradli zemi nyní překrývají za účinné "internacionální pomoci" sociální odpor povzbuzováním krajního nacionalismu a historického atavismu (tak jako se o to snaží v Bosně a jinde). A situace se ze špatné stane v důsledku toho ještě horší, a to v tak bezprostřední blízkosti naší země, že to pocítíme i na vlastní kůži. Je to jeden z projevů krize globálně sdíleného základního ideového paradigmatu.

U nás projevem této krize bylo naprosté selhání Nečas-Kalouskovy vlády. Jak se ovšem ukázalo, vývoj od začátku pádu této vlády přes dočasnou Rusnokovu až k ustanovení nové, Sobotkovy vlády, vzešlé z řádných voleb nepřinesl žádný významný posun a je velmi pravděpodobné, že i nová vláda upadne do starých chyb, byť bude patrně lépe spravovat naši zemi (aspoň v to jako věčný optimista doufám). V oblasti zahraniční politiky vlastně již do starých chyb upadla, když se zcela nekriticky přidala k chybné euronijní politice vůči dění na Ukrajině, resp. té její nejnešťasnější verzi používající demonstrativně dvojí metr, viz:

http://radimvalencik.pise.cz/1082-ukrajina-debakl-eurounijni-politiky.html

Můžeme buď rezignovat a myslet si, že aby bylo jednou dobře musí být nejdřív hodně špatně (nechci K. Procházkovi křivdit, ale myslím, že z tohoto "romanticko-naivního snění" vyvěrají jeho postoje). Podle mého v tom případě bude jen hůř a hůř. Nebo můžeme využít té trochy času (necelé čtyři roky) a připravit rozumnou alternativu vůči tomu, kam směřuje současné dění. Alternativu založenou jak na pochopení toho, kam až současný vývoj zašel, tak na pochopení možnosti změny.

(Pokračování)

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 5 (3x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře