(71.245) Hra: Co přinesl 31.1.2014 – Superaf. 233

4. únor 2014 | 08.00 |

Poslední lednový den, pátek 31.1.2014 umožnil srovnat dvě události týkající se světa zpravodajských služeb:

- Spor o E. Snowdena, který vypukl v Německu (poněkud podivným) zveřejněním jeho rozhovoru pro ARD a (nikoli následnou) diskusí na obrazovkách ARD k dané problematice.

- Soud s A. Babišem na Slovensku o tom, zda vědomě spolupracoval s předlistopadovou tajnou službou, a navazující výměnu názorů.

Než se pustím do stručného komentáře k oběma událostem, nejdříve dvě poznámky spíše metodologického charakteru:

1. Někdy se dává za vzor vyrovnání se s minulostí, zejména ve výše tematizované oblasti, denacifikace v Německu (tehdy západním). Zde je na místě připomenout, že zakladatelem poválečné německé zpravodajské služby (pozdější BND) s přímým požehnáním i přímou podporou USA byl R. Gehlen, šéf nacistické východní zpravodajské služby. Mj. těsně před koncem 2. světové války (v prosinci 1944) povýšen do hodnosti generálmajora. V této funkci patrně něco věděl o zvěrstvech, k nimž právě a zejména na východě docházelo. K tomu viz např. (a pochopitelně další obsáhlá literatura, včetně dobře stylizované Gehlenovy autobiografie):

http://cs.wikipedia.org/wiki/Reinhard_Gehlen

2. V některých případech se neobejdeme bez teorie. V daném případě, pokud chceme pochopit, o co jde, musíme se zabývat teoretickými aspekty (a tudíž i ve velmi obecné rovině) vztahu mezi a) spontánním způsobem vznikajícími a rozšiřujícími se strukturami založenými na vzájemném krytí porušování obecně přijatých zásad a b) získáváním a využíváním diskreditujících informací (jakýmikoli) zpravodajskými strukturami jako standardní metodou práce. Za určitých podmínek totiž může dojít k tomu, že:

- Zpravodajské služby plně ovládnou proces dosazování vládnoucích garnitur těmi, na které mají dostatek diskreditujících informací, prostřednictvím těch, kteří v institucionálním systému dané země již působí a na které již mají dostatek diskreditujících informací.

(Mj. proto proces "špiclování" není jen o ochraně soukromí, je to o ochraně normálního fungování země.)

- Jakmile k takovému ovládnutí dojde, musí zpravodajské služby přímo vstoupit do procesů vzájemného krytí strukturami, které vznikly na bázi toho, že ti, co je tvoří, na sebe něco vědí, vzájemně se vydírají, ale i kryjí a protěžují v rámci institucionálních struktur. Dochází tedy k propojení zpravodajských služeb (jejích částí, skupin či enkláv uvnitř nich) a běžné zločinnosti, která podle specifických podmínek té či oné země vytváří spontánně vzniklé, ale dobře fungující struktury založené na vzájemném krytí porušování obecně přijatých zásad.

- V těchto podmínkách dochází ke kontaminaci částí zpravodajských služeb, resp. jejich vtažení do mechanismů fungování struktur založených na vzájemném krytí. Mj. i proto, že v podmínkách, kdy efektivně fungují mechanismy investování do společenské pozice (přeměny majetkové výhody ve výsadu) lze touto formou vytěžit značné prostředky a změnit je v soukromý majetek těch, kteří se na příslušné činnosti podílejí (majetek, který lze zpětně investovat do posílení společenské pozice).

- V důsledku toho pak organizovaný zločin "vzlíná" po "vláknech" či "sítích" zpravodajských služeb, kontaminuje jejich centrály (které se s propojením organizovaného zločinu a fungováním zpravodajských služeb smiřují, považují je za normální).

- Návazně se pak zpravodajské služby informačně i jinak oddělují do politické reprezentace státu, využívají asymetrii informací mezi nimi a politickou reprezentací k tomu, aby touto politickou reprezentací manipulovaly i v oblasti otázek globální bezpečnosti (a to mj. přímo v intencích toho, co nazývám "základní globálně sdílené a globálně vnucované ideové paradigma vyjednávání vlivu").

To je současný svět. Je otázka, jak se z této situace budeme dostávat. Prvním krokem je pochopení toho, jak příslušné mechanismy fungují (a k tomu je nutné osvojit si příslušný teorií podložený koncept), druhým krokem je pozitivní vize, o kterou se snažím v rámci diskusního fóra "Reformy? – Reformy", viz:

https://www.facebook.com/?ref=tn_tnmn#!/groups/728107677207981/

(Pochopitelně to samo o sobě nestačí, ale myslím, že řešení se dnes hledá na více místech – i tam, kde se dobře ví, o co jde, ale také se ví, že už to tak dál nejde.)

Z tohoto hlediska si zaslouží pozornost a hlavně pozorné pročtení výborného článku uveřejněného 31.1.2014 na Českápozice.cz:

Na stinné stránky digitální komunikace budou zřejmě časem muset reagovat nejen vlády, ale i uživatelé trvající na ochraně svého soukromí. Je Edward Snowden, který světu odhalil praktiky americké Národní bezpečnostní agentury (NSA), hrdina, nebo zrádce? Na tuto zásadní otázku nedokázal odpovědět ani jeho exkluzivní rozhovor v neděli 26. ledna na prvním programu německé televize ARD. Tento první rozhovor před kamerou od přijetí světoznámého whistleblowera pod křídla Kremlu přinesl obsahově jen málo nového. USA špehují celý svět včetně spojenců a "samozřejmě" provozují i hospodářskou špionáž. Německá tajná služba o tom bezpochyby ví, má s NSA intimní vztah a sdílejí nejen informace, ale i nástroje a infrastrukturu. Američané zřejmě monitorovali nejen mobil kancléřky Angely Merkelové, ale i komunikaci dalších německých významných politiků. Je to skandál? Jak se to vezme... Diametrálně odlišný názor na to mají dvě hlavní skupiny, které v Německu vedou spor o interpretaci aféry, Snowdenova činu a jeho důsledků. Velmi povrchně je lze pojmenovat pravicově realistickou a levicově idealistickou. První skupina pohlíží na druhou shovívavě a s mírným politováním. Tvrdí, že plošné sledování e-mailové a mobilní komunikace je technicky snadné a provozuje se, protože přináší výsledky, zejména v boji s terorismem a dalšími moderními hrozbami, například kybernetickými útoky. Shromažďování informací a lhaní patří údajně odjakživa k popisu práce tajných služeb.Druhá skupina namítá, že špionážní organizace v uplynulých letech zcela zvlčely a vymkly se jakékoli demokratické kontrole. Tvrdí, že nikdo nemá právo šťourat se nevinným občanům v soukromí a že mezi spojenci mají platit jiná pravidla než mezi konkurenty. Pro první skupinu je Snowden vyvrhel, který svým sobeckým činem ohrozil bezpečnost euratlantické civilizace a nahrál autoritativním režimům. Pro druhou je spasitel, který otevřel celému světu oči. Na to, kdo je blíže pravdě, se snažila odpovědět i televizní diskuse v neděli před samotným Snowdenovým rozhovorem. Argumentačně to byla maximálně plichta, z reakcí publika i následných komentářů v médiích lze ale vyčíst, že německé veřejné debatě jasně vévodí "idealistický" pohled na věc. To, že mu jeho Němci rozumějí, ví bezpochyby i sám Snowden. Fakt, že poskytl svůj první rozhovor na kameru po měsících mlčení právě Norddeutscher Rundfunk (NDR patří pod střechovou organizaci ARD), lze jen stěží považovat za náhodu. Bohužel pro něho Němci vše trochu zpackali a svému exkluzivnímu úlovku nedokázali poskytnout prostor ani publicitu, kterou by si zasloužil. Samotný rozhovor totiž vysílali přeložený do němčiny až před nedělní půlnocí po zmíněné diskusi, ve které zazněly jen úryvky z něj.Na internetových stránkách si jej později nemohli prohlédnout lidé ze zahraničí (NDR vlastní vysílací práva jen pro Německo) a anglický přepis byl "vyvěšen" se zpožděním. Zájem, který o víkendu vyvolaly první zveřejněné citáty, se proto držel v mezích a brzy utichl. Přispěl k tomu jistě i fakt, že Snowden se vyjadřoval velmi opatrně a nic převratného neřekl. Bylo zřejmé, že se ocitl ve dvojím ohni. Musí se snažit o publicitu, aby nesešel z očí a z mysli západní veřejnosti, která vyvíjí tlak na USA, a zároveň opatrně našlapovat, aby ho Rusko předčasně nevypovědělo. Podmínkou jeho azylu v Moskvě totiž je, že nesmí Američanům dál škodit. Další práci a odhalení proto podle Snowdena svěřuje žurnalistům, kterým předal své materiály a nyní je nechává pracovat. Kromě (stále nepravděpodobného) přijetí Snowdena některou ze západních zemí je pro něho největší nadějí uzavření gentlemanské dohody se svou vlastí – beztrestnost výměnou za informace, které všechny dokumenty odcizil a jaký rozsah škod napáchal. V rozhovoru zaznělo i několik osobních zmínek. Lehce cynickému Středoevropanovi zatrne zejména při Snowdenově prohlášení, že vstoupil do státních služeb (nejprve do armády), protože se vždy snažil zasazovat o "obecné dobro co nejefektivnějším způsobem". Němce tento spasitelský syndrom zřejmě neruší. Mnozí totiž Snowdena považují za mučedníka, který obětoval vlastní život na oltář pravdy a osvěty. Gregor Gysi, člen strany Levice a momentálně i šéf německé opozice, dokonce navrhl udělit americkému "ochránci lidských práv", který se ironií osudu ocitl zrovna pod ochranou putinovského Ruska, Nobelovu cenu míru. Podobně nekritičtí jako ke Snowdenovi jsou němečtí "idealisté" ke svojí kancléřce. V době, kdy se ví, že sledování digitální komunikace je hračka, si bezstarostně telefonovala z nezabezpečeného přístroje. O tom, že tím mohla vážně ohrozit bezpečnost svoji a své země a že jí mohli naslouchat i mnohem nepřátelštěji naladění agenti než ti američtí, se skoro nemluví. Poněkud naivní je i překvapení a pohoršení nad odposlechem kancléřky Merkelové ze strany NSA. Každý karbaník vám řekne, že je stejně užitečné znát karty spoluhráče jako soupeře. Zejména pokud se postoje spojenců ve strategických světových otázkách často liší jako ty Berlína a Washingtonu. A dá se ve sféře tajných služeb mluvit o morálce? Na to vám odpoví stohy odborné literatury – nebo jeden slušný špionážní román. V televizní diskusi i následném rozhovoru ale zazněly i mnohem důležitější tóny. Snowden znovu zdůraznil nebezpečnost "outsourcingu" státních úloh včetně špionáže do soukromých, na zisk zaměřených a mizerně zabezpečených firem. Bylo také zřejmé, že se již víceméně všichni shodují, že se tajné služby v poslední době vymkly státní kontrole a že bude nutné je znovu zkrotit a na politické úrovni nalézt shodu, jakým způsobem a v jakém rozsahu mají svoji roli nadále plnit. Toto řešení bude třeba nalézt nejen v USA, ale i ve vztahu mezi spojenci. Němci by se proto měli místo dohody o zákazu špionáže mezi NSA a německou zpravodajskou službou Bundesnachrichtendienst (BND) zaměřit na vyjednávání na nejvyšší úrovni. Téma bude nepochybně předmětem jednání i při plánované cestě Angely Merkelové do Washingtonu, která se má uskutečnit v nejbližších měsících. Lze přitom očekávat, že půjde o setkání značně odlišných světů. Berlínská delegace, jejíž šéfka si zakládá na tom, že bydlí v obyčejném nájemním bytě a chodí sama na nákupy, se střetne s Američany zatíženými mementem 11. září 2001 a zavazující ambicí zodpovídat za osud celé planety. Němci budou chtít upokojit své domácí veřejné mínění, Američané jako už tolikrát předtím především ochránit svoji bezpečnost. Ve finále to jistě nebude snadné. Reagovat na stinné stránky globální digitální komunikace, jež s takovou razancí celému světu odhalil Edward Snowden, budou ale zřejmě časem muset nejen vlády, ale i sami uživatelé, kteří budou trvat na ochraně svého soukromí. Mohou jít dvojí cestou – buď se od mobilů a internetu zcela "odstřihnou", nebo investují do různých více či méně spolehlivých zabezpečovacích a šifrovacích programů. Iluze o krásném a svobodném digitálním světě je každopádně silně narušena a zřejmě se bude dále rozplývat. Poslední důležitou zprávou totiž je, že novináři, kterým Snowden svěřil zbytky svého archivu, pracují na nových odhaleních. Uvidíme, zda se dočkáme dalších výbušných překvapení.

http://www.ceskapozice.cz/zahranici/svetove-udalosti/nemecky-spor-o-edwarda-snowdena-vyvrhel-nebo-spasitel

K tomu jen několik poznámek:

- To, že se ti, co kauzu "Snowden" komentují, rozdělují na skupinu "pravicově realistickou" a "levicově idealistickou" (celkem trefné pojmenování), není náhodné, ale logické.

- Určitá část pravice ("pravicově realistická") dnes plně podlehla iluzi všespasitelnosti pozičního investování, tj. že se uchrání před riziky dalšího vývoje tím, že se díky majetku (získávanému mj. či spíše právě formou porušování obecně přijatých zásad) "oddělí" od "socek", "nemajetného lidského balastu".

- Většina levice ("levicově idealistická") nechce vidět, co se skutečně děje, uvažuje ve starých schématech, nedochází jí o co jde a spokojuje se s klišé o "ztrátě soukromí" apod., především však není schopna přijít s pozitivní vizí.

Nyní k domácímu dění, kde se rozvířil spor o vztahu minulosti a současnosti a o roli zpravodajských služeb z jiného hlediska (mj. mnohem méně závažného až směšně nevýznamného v kontextu předešlého):

Dokumenty zveřejněné serverem Euro.cz jsou podle Kupky závažné. "Je nemyslitelné, aby v demokratické vládě seděl někdo, kdo kvůli své minulosti nemůže získat lustrační osvědčení. Stejně tak alarmující je, že ve vládě sedí člověk, který vysoce pravděpodobně lže o své minulosti," uvedl místopředseda ODS. Místopředseda ODS Martin Kupka na stranickém kongresu v Olomouci. Podle něj Babišova slova o tom, že jako pracovník zahraničního obchodu byl 'obětí' komunistického režimu, jsou výsměchem všem, kteří byli v letech 1948-1989 perzekvováni komunistickým režimem. Babiše i Sobotku ale nechává výzva ODS k rezignaci v klidu. Babiš reakci Právu řekl, že dokumenty nejsou nic nového. "Svědek nařčení ve čtvrtek u soudu vyvrátil, všechno je to hloupost. Lidi z ODS a TOP 09, jejichž jediným programem je antibabiš, mají zájem na tom, aby procesem živili občany až do eurovoleb," uvedl. Na dotaz, co říká Kupkovým slovům, ministr financí dodal: "K ODS, která zničila tuto zemi, se nebudu vyjadřovat."Premiér nevidí důvod, proč by měl Babiše odvolávat. Podle něj nemá smysl reagovat na jakékoli skutečnosti, které se objevují v průběhu soudního řízení. "To, co může být zajímavé, bude otázka rozhodnutí slovenského soudu, ale nemyslím si, že by to mělo ovlivnit fungování vlády," řekl premiér Právu a dodal: "Pokud jde o pana Babiše, záleží pouze na něm, jakým způsobem situaci vyhodnotí. Pro mě je předsedou koaliční strany, se kterou jsme uzavřeli koaliční smlouvu a pokud bude dodržována, nevidím žádný důvod k tomu, aby se odehrávaly jakékoli personální změny." Už ve čtvrtek při uvádění ministrů do jejich úřadů Sobotka naznačil, že Babišova kauza by měla nějak zahýbat s vládou. "Nemyslím si, že jakékoliv rozhodnutí slovenského soudu ve věci pana Babiše může vládu vykolejit," poznamenal.

Viz: http://www.novinky.cz/domaci/326286-ods-babis-se-vysmiva-obetem-komunismu-mel-by-rezignovat.html

K tomu: Nechci se A. Babiše zastávat. Nedokážu odhadnout, v co vyroste. Ale má pravdu v tom, když říká: "K ODS, která zničila tuto zemi, se nebudu vyjadřovat." ODS totiž několik dlouhých let (více než 10) fungovala jako strana, která nesla hlavní tíhu politického zastřešení činnosti struktur založených na vzájemném krytí porušování obecně přijatých zásad u nás, a to včetně propojování těchto struktur s bývalými zpravodajskými službami i těmi, kterým se politickými změnami plně otevřel prostor pro jejich působení u nás. Nejenže zatím nedošlo k jejímu očištění se a oddělení od její temné minulosti, ale přetrvává v ní snění, že se politizací toho, co se u nás odehrává, k této své bývalé roli ještě vrátí (což je ovšem naivní, protože právě z tohoto hlediska ji už nikdo nepotřebuje).

(Pokračování)

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře