Jak financovat vysoké školy?

24. prosinec 2012 | 18.33 |

Jak financovat vysoké školy?

 Současná vláda se začala zabývat i tím, jak zlepšit kvalitu vysokoškolského vzdělání. Chtělo by to říci - konečně! Jenže celou věc pojala zcela administrativně: Mají být zpřísněny podmínky magisterského studia, nastaveny standardy, aby na ně dosáhli jen kvalitní uchazeči, viz:

http://zpravy.ihned.cz/cesko/c1-58979290-univerzity-vs-bakalari-magistri-fiala#.UNCmI__2sz8.facebook

Současně s tím se snaží dostat pod plnou kontrolu činnost akreditační komise a pokusit se převést na orgány ministerstva její klíčové pravomoci. Nebudu rozvíjet téma, jak je takový přístup zneužitelný (to zmíním až v závěru). Za podrobnější pohled stojí dva jiné aspekty problému:

1. Proč vláda nevyužila to, co již bylo dávno a kvalitně připraveno.

2. Proč "reformní" vláda sahá k čistě administrativnímu řešení, když se nabízelo řešení založené na přirozených ekonomických principech.

Co bylo uděláno doposud?

Již v polovině 90. let se připravoval tzv. Botlíkův návrh na financování vysokých škol, který vycházel z australských zkušeností. Australský systém se ukazuje - i s odstupem téměř 20 let - jako nejvhodnější základ. Je založen na tom, že student platí (resp. může platit) až po ukončení vysoké škol procentuálně stanovenou část ze svého příjmu. A to ještě až tehdy, když má dostatečně vysoký příjem. Přímá platba je výrazně zvýhodněna. Na základě toho byl u nás zpracován výše zmíněný záměr zákona.

Na základě toho v roce 2001 připravil tým vedený P. Matějů (jehož práce jsem měl potěšení se zúčastnit) zákon o změně financování na vysokých školách. P. Matějů byl spolu s poslankyní J. Mihalčinovou též jeho předkladatelem. V únoru 2002 tento zákon těsnou většinou neprošel. Návrh pracoval s podstatnou invencí, a to i oproti modelu uplatňovanému v Austrálii. Kladl důraz na to, aby způsob placení co nejvíce odpovídal tomu, jak funguje cena. S touto myšlenkou do týmu přišel J. Vorlíček. Pro způsob placení se vžil název "přenesená cena", kdy každý, kdo nemá na zaplacení přímého školného:

- Platí až z toho, co mu vzdělání vynese (po překročení určité hranice dosaženého příjmu).

- Platí podle toho, co mu vzdělání vynese (procentem z příjmu).

- Platí přímo tomu, kdo mu vzdělání poskytl (své "mateřské" vysoké škole, resp. fakultě).

Každým rokem by tomu, kdo neplatí přímo, narůstal určitý závazek vůči fakultě. Tento závazek by nebyl úročen (což je podstatný moment systému).

Přímé platby by byly výrazně zvýhodněny (až o 50 %).

Celý systém by vyrůstal na bázi uchování stávajícího způsobu financování jako jeho motivující nadstavba a postupně by na sebe přebíral těžiště financování. Riziko by nevznikalo ani na straně investora, který je v takovém systému současně poskytovatelem vzdělávacích služeb, ani na straně toho, komu jsou vzdělávací služby poskytovány. Nejsou potřeba banky ani žádné zvýhodněné úroky či jiné mimotržní prvky. V tomto systému je každá fakulta velmi silně zainteresována na tom, aby se její absolventi co nejlépe uplatnili. Pro studenta je to dokonce výhodnější, než studovat v nemotivujícím systému cechovního typu. Vysoké školy, zejména univerzity, by začaly systematicky vytvářet funkční absolventské sítě, umožňující zásadní zvýšení uplatnitelnosti absolventů. Způsob placení by umožňoval plnou informovanost všech zúčastněných stran o tom, jak se vyvíjí plat absolventů každé jednotlivé fakulty v dlouhodobější perspektivě.

Označením stávajícího postavení vysokých škol jako "systému cechovního typu" narážím na to, že oblast vysokého školství z hlediska svého chování v období, kdy nazrála nutnost přechodu ke vzdělanostní společnosti, má postavení a chová se jako oblast cechovně spoutaných řemesel na prahu průmyslové revoluce. V souvislosti s tímto tvrzením stojí zato podívat se na to, co jsem napsal na svém blogu v článku "Čeká nás revoluce, pokud ano, tak jaká?" na:

http://radimvalencik.pise.cz/188420-ceka-nas-revoluce-pokud-ano-tak-jaka.html

Byly promyšleny i detaily technické stránky, např. způsob odvodu prostředků od absolventů (obdobným způsobem, jakým se platí zdravotní či sociální pojištění) i to, jak by si samy fakulty mohly jednotlivé parametry nastavovat a jak by docházelo k jejich postupné deregulaci.

Další příležitost pro řešení problémů, které by znamenalo využití přirozených předpokladů naší země a zajistilo lepší perspektivu, bylo projednání zprávy OECD o stavu vysokého školství v ČR a na to navazující příprava tzv. Bílé knihy terciárního vzdělání v roce 2006. Zde byly jednak některé momenty systému doladěny a začleněny do vazeb na fungování celého systému vysokého školství. Ve snaze najít širší konsensus byly přijaty i některé kompromisy. Část akademické obce byla připravena se na cestu kvalifikovaně připravených reforem vydat. Proběhla intenzivní veřejná diskuse. Bohužel se tehdy proti celému systému vší silou postavila Paroubkova vláda, která si z antireformní politiky udělala laciný zdroj voličské přízně. Či alespoň se domnívala, že tomu tak bude. Byla hluchá ke všem argumentům a zakrátko na to doplatila.

Proč se Nečasova vláda dostala k "reformám" vysokého školství až nyní?

Nečasova vláda, která se původně tvářila jako proreformní, se pak formou přípravy a silového prosazení kvazireforem kamuflujících obrovské finanční tunely soustředila jen na nejtučnější sousta, např. na tzv. penzijní reformu. K tomu viz:

http://radimvalencik.pise.cz/188323-sypani-pisku-do-soukoli-ci-cesta-k-reformam.html

Vysoké školství bylo "pod její rozlišovací úroveň", protože z něho moc prostředků nelze vytáhnout. A tak ho nechala postupně degenerovat, současně mu trochu přiškrtila kohout financování. A teď by ho prostřednictvím toho, co kamufluje "zvýšením kvality", ráda dostala pod kontrolu. Slibuje si od toho možnost snadnější manipulace s mladými lidmi. Blíží se "velké volby" a tonoucí se stébla chytá. Jak se ukazuje - produktem demotivovaného systému školství pěstujícího konformitu může být skutečně i ten, kdo je snadno manipulovatelný. Stačí propůjčit mu na chvíli pocit velkého hrdiny, toho, kdo rozhoduje o osudech společnosti...

To také dává klíč k odpovědi na otázky, proč vláda, když už se pustila do "reforem" v oblasti vysokého školství, nevyužila to, co již bylo dávno a kvalitně připraveno, a proč tato - údajně "reformní" - vláda sahá k čistě administrativnímu řešení, když se nabízelo řešení založené na přirozených ekonomických principech.

Budoucnost však přesto není potřeba vidět úplně černě. Tato vláda se ještě pokusí o dosažení zvratu i s použitím "nadstandardních" prostředků. Patrně jí to nevyjde, protože již je mimo realitu. Záleží ovšem na tom, jak bdělá (zde asi to slovo je na místě, i přes jeho historickou konotaci) bude veřejnost. Naše země na tom sice nebude dobře, ale možná že právě proto se nabídne šance toho, aby "vládu tunelů formou kvazireforem" vystřídala "vláda kvalifikované proreformní shody". Ono nám asi nic jiného nebude zbývat. Pak začít právě tím, co je pro budoucnost ekonomiky v naší zemi klíčové, tj. přirozenou ekonomickou motivací vysokých škol ke zvýšení uplatnitelnosti svých absolventů, bude zcela logické.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (1x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře